Tam, kde ticho léčí a lišky se zastavují na kus řeči, tak tam se vydal libišský dorost.

Po několika letech zájezdů do oblíbené Stráže pod Ralskem došlo ke změně v místě zimního soustředění. Zvoleny byly hory a na nich penzion Berany v Jizerských horách, který připravil podmínky, jak se patří.

V den příjezdu zde napadnul sníh, dopravu autobusem až úplně na místo to nijak neomezilo díky profesionálnímu přístupu řidiče i šéfa penzionu jako navigátora. Ovšem sněhové řetězy jsou zde doporučeny i pro autobusy, takže někteří poprvé viděli, jak se nasazují. No chybička se vloudí...

Nicméně kluci byli přemístěni od maminek do svých podkrovních pokojíků úplně bezpečně a i to ubytování rovněž zvládli v pohodě a k večeři pak měli libový hovězí gulášek. Každý pak aklimatizoval ve vysoké nadlabsko-nadvltavské výšce po svém, někteří si dali bazén s teplotou 30 stupňů, jiní zase relaxovali při poslechu hlasité hudby. Klasický dopis mamince jsme však nikoho psát neviděli, nikdo se ani neptal na poštovní schránku…

Večerka v pohodě, ticho nejen v lese, ale i na pokojích, všichni asi s napětím čekají na ráno, až vlastně uvidí, kde to jsou. Předsnídaňový čtyřkilometrový výběh pod taktovkou trenéra Libora Tichoty jim pak ukázal vše, co včera večer vidět nemohli. Poklidná snídaně a hurá na dopolední zápřah – běhání, běhání, běhání - vše ve sněhu. Krásný čistý vzduch, zapadané stromy sněhem, nikde ani človíčka – ticho doplněné mírným šumem stromů, to je prostředí tady v Jizerských horách.

Sprcha, oběd – slepičí vývar a stehno s bramborem (domácí strava je zde na prvním místě). No jeden by povzdechnul něco o dietě, ale borci to spálí během pár minut běhu a taky nehrajeme ligu. Takže no a co!

Odpoledne došlo na tréninkovou změnu, ne že by se neběhalo, to ne, jen se běžel tzv. hodinový běh směr Smržovka bez trenéra, který byl pozván na důležité jednání u čaje a také musel připravit posilovnu, kterou si kluci užili jako poslední tréninkovou jednotku dne. Ještě předtím si po doběhnutí dali fotbálek v těžkém, mokrém sněhu, začala nám obleva. Před večeří, kdo chtěl, dal bazének a vzhůru na domácí bramborové knedlíčky, červené zelíčko a uzené libové masíčko. A volno – každý po svém. Cíl večera – fotbálek v telce – sázky na Spartu nebo Krasnodar udělaly do banku sumičku ve výši cca 400,-, takže někoho čeká pěkné kapesné…

Takže nikdo nevyhrál, kupodivu 1:0 nikdo netypnul, peníze propadly do pokladny týmu. 

Soustředění probíhalo v rytmu střídání běhání a posilování, rovněž se rozeběhnul pětiboj, kluci zvládli ve sněhu i rugby! Počasí slušné až do sobotního odpoledne, kdy se přihnala sněhová smršť, kterou vystřídal vytrvalý déšt až do našeho nedělního odjezdu po obědě. 

Pětiboj vyhrál David Fajt, vědomostní kvíz vyhrál David Fajt (s Tomem Kletečkou - naší chodící encyklopedii), nejvíce toho snědl David Fajt (jí skutečně vše včetně kapustnice) a soutěž v bodování pokojů vyhrál David Fajt (David spal s Davidem Bubeníčkem). 

Soutěže v pětiboji se skládaly z nožiček (David Fajt), švihadla (David Fajt), vytrvalostním krosovým během (David Fajt), slalomem mezi stromy s míčem (Standa Wawrzyniak) a sprintem do kopce (Vítek Soukup - nejmladší účastník soustředění šokoval a porazil i goliáše Davida).

U vytrvalostního běhu na sněhu a ledu je potřeba zmínit, že kluci běželi první 3 km k rozhledně (Černá Studnice) pouze do kopce. Členové týlu se vydali napřed, aby na rozhledně zajistili rychlé občerstvení ve formě čaje. Obsluha dostala jasný pokyn, uvařit čaj, jenže než se "pomalo"varná konvice stihla připravit na výdej (holt vysoká nadmořská výška je prevít), vyběhl z lesa David Fajt. Nebyl sám, Martin Šobr mu perfektně sekundoval a společně si pak zaspurtovali do cíle u penzionu, kde jej o chlup David porazil.

Nepočasí nevadilo, trénovalo se i v jídelně, posilování, protahování, strečink - jó dobře se na to kouká...Tady asi každý poznal, jak na tom vlastně je. Pokud si to kluci budou procvičovat i doma, tak super.

K večernímu bazénu přibyla i saunička a whirpoolka, někteří kluci se pak poslední večer odměnili hrou "Poznej svoje tělo".  

Soustředění splnilo svůj účel, kluci naběhali potřebné kilometry a plnili všechny trenérovy pokyny k jeho spokojenosti. Povzdechnutí je jen nad těmi, kteří chyběli. Ale co naříkat, jsou to všechno už kluci velký a mají svůj rozum. Snad jim sám bez trenéra poradí, jak být lepší.

Poděkování patří všem zúčastněným a jejich sponzorům doma, trenérovi Liborovi Tichotovi, který se všech pět dní klukům plně věnoval ve dne v noci, připravil program, soutěže a potřebné zázemí.

Děkujeme všem z penzionu Berany za pochopení a servis potřebný pro zdárný průběh sportovní přípravy tohoto typu, vedení Tělovýchovné jednoty Sokola Libiš za sponzoring ve formě autobusové přepravy tam a zpět a dalším, kteří pomohli.

Již teď se připravuje letní soustředění, lesní podmínky v Jizerkách vidíme jako ideální především na běhání, bez kterého nelze fotbal hrát!!!

Fotečky...zde