To hlava nebere
!
Normálně domů
chodim nebo jezdim po silnici, ale z vánoční nostalgie jdu domů
přes les od 3.vrátnice. Ségra ho v šedesátých letech jako pionýrka
pomáhala vysazovat coby ochranné pásmo Spolany. Dneska jsou na tom
oba stejně. Ségra už 5 let a stromy průběžně stářím nebo pilou
odumírají taky a ochranné pásmo už jaksi nikdo nepotřebuje. U
jednoho zmála ještě stojících vzrostlých stromů sedí věř - nevěř
Ježíšek. Pomalu a potichu si přisedám a snažím se o pozdrav, i když
vůbec nevím o jaký. "No jo, jsem to já, tak si kecni, ať mi
nevyneseš spaní" povídá. "Nečekal bych Vás nebo Tebe, myslel jsem,
že to je jenom mystická představa takový Ježíšek" mektal jsem ze
sebe. "Hmm, tak se na mě podívej, co jste za těch několik století z
mystický postavy udělali", trošku naštvaně a pokračoval, "dřív mi
stačil jeden ranec na dárky pro celou vesnici ,dneska mám papíry na
kamion a přesčasy si budu vybírat ještě v dubnu."
To už se soused
rozjel a já netušil co ho zastaví. "Dřív fungovala za oknem
nápověda - Vendovi hračku, Verunce nový boty. Mrkneš se do kolonky
celoroční chování a pak buď škrtáš nebo naděluješ. Dneska jsme
zasypaný emailem, facebookem, twistrem a esemesky nestačím
odškrtávat, kdo by stih ještě kontrolu chování. Tak to necháváme na
Vás a pak to vypadá, že máte doma andělskou misii. A nakonec místo
vyřezávanýho koníčka si berete úvěr, regály pleníte bezrozmyslu a
pod stromkem to pak přihrnujete vidlema. Zlatý prase neuvidí nikdo,
protože se od rána cpete jak smysluzbavený a večer, když to konečně
všechno stichne, tak jste rádi, že je to za Váma."
Zvláštní, že
tahle kritika vyšla zrovna na mě, neboť co kluk vyrost, tak Vánoce
zrovna moc nedržíme. Zkouším mu oponovat, aby nepoužíval kolektivní
vinu na mě a že kdyby si vzal brigádníky, tak se mohl věnovat spíš
tý kontrole chování a známkám ve škole. Kouká na mě
dost podivně, ale pak se usměje a povídá: "Ty jdeš ze Sokola viď,
ty tam blbneš dětem hlavy s tím fotbalem viď !" "Jaký blbnu hlavy,
prostě jsem rád, když jsou v pohybu a fotbal je pohybově dobrá
kolektivní hra na hraní i na koukání" a už mě mrzelo, že jsem si
přised. "A na to, aby si šli kopnou do balonu, nemusíš mít ani
vidle na dárky ani mystickýho kontrolora."
A už jsem chtěl
odejít. Ale to jsem mu nahrál na smeč . "Neboj, že neznáme fotbal a
že nám je lhostejný, jak ho tady vedete, to tedy ne. Taky od nás
brzy dostanete dárkem fotbal nové generace, zakládáme totiž novou
fotbalovou unii. Bude se jmenovat úplně jednoduše UFo - Unie
Fotbalu, bude sdružovat nejen hráče všeho věku, ale i funkcionáře,
rozhodčí a diváky. A sídlo budeme mít až úúúplně nahoře." To už byl
rozjetej, jak motorová pila. "Každej budete, to se ví, platit řádně
příspěvky, neboť cesťáky z tý dálky budou krapet dražší, ale
teprve náš model fotbalu vám přinese klid v duši a blaho na
srdci."
Nevím, jestli o
tohle zrovna ve fotbalu jde, jenže místo diskuse se přede mnou
rozprostřelo plátno a já jsem v Libiši na hřišti, ale celý je to
nějak pomotaný nebo to tak jednou bude? Je 8,oo ráno a na hřišti
probíhá předzápas divizního libišského "Áčka" v derby proti
sousedům z Neratovic, ale oči mi lezou z důlku. Rozhodčí mají
svatozář, zastavili se u Ládi Málka a vesele se zdraví, při nástupu
obou týmů nabádá hlavní arbitr hráče, aby dávali pozor na hrající
si děti na hřišti a také pasoucí se ovce p. Kučery. Už jsem z toho
celej tumpach, protože obě mužstva mají stejné dresy s logem
hlavního sponzora diecése Sester obrozených. Sudí nafukuje červený
balonek a upozorňuje hráče na opatrnou hru neb má pouze dva kusy. V
brance domácích nastoupila p.Lomská i s dětmi, David bohužel musel
do práce.
Zápas se hezky rozvíjí, až na 15 minutu, kdy dostal Milan Škoda
žlutou za smrkání bez kapesníku. Utkání poté během 2 hodin až
dvaapůl hodiny (jak kdo chtěl) skončilo. Někdo si skočil pro
občerstvení do restaurace, kde příjemný Pepík Dohnanský čepoval
Kučerovo podmáslí a celý výčep voněl mátou a levandulí. Venku
odcházeli poslední hráči z derbíčka, Patrik Zuskin se omlouval
někomu z neratovických za ušpiněný dres a pak už všichni ve
společné šatně probrali celý zápas. " Zouváci", trochu jsem si
musel ulevit. "No tak, no tak," říká káravě "do školy si tam
chodil, do práce tam jezdíš, na nákupy taky a navíc, kdoví co je na
tom pravdy, ale co já vím, tak Vojtěch nikdy žádný boty
neměl".
Na hřišti už se
připravovalo vše k hlavnímu utkání dne. Hned na několika hřištích
vymezených kvetoucím kapradím proběhnou zápasy přípravek. Všechny
děti v růžových dresech, ty úplně nejmenší trénuje sám Láďa Vávra neboť
ví, že z téhle generace jednou vzejde jeho nástupce, pak udělal 3
kroky stranou a bylo vidět, že mu pomáhá i p. Římsová. Děti hra
bavila, diváci byli napnutí, jak to dopadne a nikomu nevadilo, že
nehrajeme na branky, ale vítězem byl tým s největším počtem
odříkaných básniček a písniček. Najednou se to všechno začalo
kazit. Hrozně jsem se potil, zvedal se mi žaludek a křičel jsem na
Ježuchu: "Sbal si to a vypadni." Začal se mnou cloumat, křičel na
mě, co si dovoluju a že mi smrdí z pusy. Hrůzou jsem otevřel oči,
ale Ježíšek tam nebyl, podle zjevu spíš velitel Talibanu a tak
jsem ze sebe vysoukal alespoň arabský pozdrav.
"Vidíš, kam tě
ten chlast dovedl " říká velitel, ale blbost, vždyť to je moje
žena, "a vstávej, přijede máma, tak ať se stihneš vykoupat, smrdíš
jak dobytek a ty slipy si vypereš sám". Zkouším žert, že bych to z
nich třeba vystřih a maminka to zašila, ale kulometná dávka mojí
drahé mě zahnala až do koupelny. Tak se ptám: je ten Taliban
opravdu tak zlej a Ježíšek opravdu ten nejlepší? Pokud postavy nebo
jména v mém příběhu přijdou někomu známé, pak má pravdu a já
se dotyčným z celého srdce omlouvám, ale přece jen: byl to jenom
sen.
Standa
Míšek
