Sluší se o věcech a činech minulých utrousit alespoň pár slov.

V termínu, na který byste si už mohli vsadit, proběhl na Sokole stanový tábor se spoustou různých akcí a akciček, fotbalových tréninků a dalších ....... Přestože chodím do kostela celkem pravidelně a snažím se i do kasičky dostat zbytek po mariáši - nebylo nám počasí úplně nakloněno. Zatímco v objednávce tam nahoru jasně stálo polojasno 25-26 stupňů, v noci o 3 stupně méně a bez deště, tak ze shora přišlo snad 40-45 stupňů a v úterý bouřka, jak bejk, takže jsme museli evakuovat tábor do sokolovny. Ale jsme Tyršovy děti a šli jsme do toho s hlavou vztyčenou.

V pondělí - ledva jsme se ubytovyli, tak si děti převzal na trenink p. Mroz. Ten neznaje slitování, vymačkal hned v pondělí z dětí vše, co v silách měli a večer ve stanech kolovalo jeho jméno jako Lord Voldemort z H.Pottera. Nicméně jsme pak ještě vyrazili na naprosto nesmyslnou vycházku k Labi zvanou krmení komárů. Z této akce se povedlo pouze to krmení neb k Labi jsme pro časovou tíseň nedošli. Zrychleným přesunem jsme - tedy děti (já musel pro naprosté vyčerpání autem) kvačeli na letiště leteckých modelářů. I přes silný vítr se ukázka zdařila a já všem přítomným letcům děkuji za nádhernou ukázku jejich umění. Poté zpět na Sokol (děti, které zde usnuly, jsme naházeli do auta a odvezli - ještě, že jsem ho tam měl). Večerka byla krátká a tichá - vysoká teplota, vyčerpávající akce a strach z Lorda Voldemorta nedovolili dělat večer kraviny a my jsme mohli vklidu přejít z Birrela a plzeňskou.

Ani úterý nepovolilo, jak teplotně tak náročností. Ráno v 5,30 rozcvička, pak hodina na úklid stanu, to proto,aby každý našel alespoň něco na hygienu, v 7.30 snídaně a v 7,35 odjezd autobusem na Říp (tedy pod Říp). Na horu horu Říp uháněl každý po svých a i dolů to bylo letos bez pomoci trenérů (všechna čest hlavně těm menším). Dost pomohla i malá lest, že si děti nechaly  batůžky s pitím dole, aby se s tím nemusely tahat na zádech a tak se cesta dolů, když máte smrt žízní na jazyku, značně urychlila. Pořád si říkám, proč ten Praotec nedošel třeba do Alp, dneska už bych měl euro a nahoru by jela lanovka. Okna v autobuse nešla otevřít a tak si děcka natrénovala blížící se syrský podnebí. Bohužel jsem musel dopoledne do práce a tak mám k celé akci jen kusé info. Děti mlčely a trenéři chválili. Na hřišti už na ně čekal jejich oblíbený lord Voldemort. Nechal jim sníst oběd, aby ho následně při tréninku na hřišti všichni ukázali. Největší radost z toho měli špačci, kteří se zde houfně pasou a řekl bych, že na zimu odlétají do Japonska, neboť rýži už určitě někde viděli (hovězí tam nebylo, neb ho děti nechaly pro neznalost na talířích). Večer byly kynutý knedlíky s jahodou nebo borůvkou. Bohužel, tady se vloudila chybka do scénáře. Ve stejný čas jsme měli ukázku našich dobrovolných hasičů a tak jsme brali knedlíky do ruky a rychle na závodiště. Všechny děti si následně mohly celou akci hašení terče vyzkoušet a to na čas. A tak jsme špačky naučili jíst i kynutý knedlíky. Samozřejmě nechyběla tradiční opékačka vuřtů. Některé se opekly samovolně jen tak na sluníčku a nad oheň už šly jen kvůli zabarvení. Večerka opět na výbornou a v noci díky neplánovaný bouřce přesun do sokolovny. Většina děcek o tom vůbec nevěděla a ráno to bylo překvápko.

Překvápko byl i středeční výlet do Obříství. Navštívili jsme místní podnik Arboeko. Šli jsme polňačkou a po noční přeháňce se cesta změnila v brod a tak se i některé děti změnily v hromadu bláta. Pěstují zde snad vše, co roste ze země, asi proto je náš vzhled nerozhodil a před exkurzí nás vzali hadicí. Na vleku za traktůrkem jsme si odpočinuli a viděli práci lidí, kterou ne všichni znali a rozhodně ne všechny ty stromy a keře. Nakonec ale stejně zvítězilo krmení kaprů v nádrži, ovce ve výběhu a děvčata při práci ve velkém, opravdu velkéééém vedru. Cesta domů nám utekla celkem rychle ,neboť jsme jeli autobusem. Touto cestou se omlouvám řidiči linky za dětma způsobený nepořádek. Odložili mu zde všechny otrhané větvičky a bobule z přechozí exkurze.

V závěru už jenom poděkování: trenérům (hlavně Martinovi Franzovi, který vydržel celé 3 dny a přežil), ale i p. Mrozovi, že zde při vložených trénincích našel talenty do Lidušky. Největší dík pochopitelně patří panu Havlovi a jeho týmu F1. Celodenní strava a pitný režim měli vysokou úroveň. Možná, že je škodou současné globální otelení, při nočním bdění mezi tisíci komáry jsem přemýšlel, jak by tábor vypadal při zemském cyklu ochlazení. Asi by rodiče nestavěli stan, ale iglů, na letišti by nám modeláři předváděli sněžné skútry, hasiči by na čas běhali s autogenem a řezali rampouchy a v Arboeku by nám předváděli sbírky mechů a lišejníků a možná linka z Obříství by byla závislá na sobech...

Tak jo - třeba za rok. Standa Míšek