Přišel mi dopis. Jasný - na tom není nic divnýho. Každej den taháme ze schránky spoustu vzrostlejch stromů, ze kterejch ve Štětí udělali recyklační papír. Dopisy si se ženou podáváme, jak horkej brambor, neboť v nich jsou většinou věci nepříjemné. Ale tenhle dopis vypadá jinak.

Začíná označením pan Míšek, což je dnes už zastaralý uvádět a tak  koukám na adresu odesílatele. Z "Onoho světa". A je to tady, Stando - přišel Tvůj čas. Teď nevím jestli mám obálku otevřít. Bude tam datum, hodina, minuta, bude tam, jak odejdu, co když tam není, co mám mít sebou (náhradní oblečení, hygienu, svačinu na cestu). Manželka pryč, linka 1188 mi řekla, ať nechlástám. No teda řeknu Vám, když jste na to sami, tak i já (protřelej dvouma režimama, 13 let u přípravek a 30 let ženatej) najednou nevím. Co tam nahoře budu dělat, doma nezatluču hřebík, tak asi nic řemeslnýho po mě chtít nemůžou. Fotbal - no to museli sezhora vidět, že jsem mimo. Jedině snad na vojně, to jsem měl na starosti nástěnku a chodil jsem do města pro poštu. Tak tady bych to zkusil. A rozloučit jsem se nestih, Franzovi dlužím za kafe ,manželce za 30 let manželství. Nejvíc to asi postihne Božkov a Krásný Březno, tam asi budou propouštět a ta plachetnice na jindřichovohradeckým rumu, ta bude mít plachty zplihlý. No nahoře ho asi v kantýně neseženu, tam jsou na tyhle věci dost cimprlich. Pozor, možná půjdu opačným směrem (vůbec bych se nedivil).

Tak rozevřu dopis a kámen mi spad od srdce. Píšou, že 4.12. (čtvrtek) se zastaví okolo 17,oo 18:00 v naší oslavované sokolovně Mikuláš s celým ancáblem. Takže rodiče přivedou děti, něco pro ně za básničku, něco pro čerta, aby je ještě letos nakonec nebral do pytle a všichni si to užejem. I já, neboť v 17,30 bude mít v restauraci postgraduální přednášku p. Pospíšil na théma "Vliv rumu na jedince a kolektiv". Tak už se těšíme. Standa Míšek