Čus, posílám report z výletu do Německa.

David teda vyhrál poukaz na zápas bundesligy 1.FC Norimberk – Eintracht Frankfurt, já si musel za 3 tisíce zaplatit doprovod, původní termín sobota 22.3. byl přesunut na neděli. Čili jsme se na to pořádně vyspali a před šestou ráno vyrazili…

David Pokorný

Na srazu u Hlavního nádraží v Praze už se houfoval zbytek výletníků, asi z jedné třetiny to byli kluci z přípravek všemožných mančaftů. Uvelebili jsme se v brázdě číslo 13, za náma seděla partička z pražské Dukly. Delegát zájezdu z CK CzechSportTravel nás seznámil s průběhem akce, cestou jsme obdrželi obálky se vstupenkami, nabídkáčem cestovky, pojištěním a časopisem Hattrick.

Pro pobavení proběhla i tipovačka na výsledek – já sázel 2:1 pro domácí, David 0:1 pro Frankfurt.

Cestou jsme ještě v Plzni nabrali zbytek fotbalových fanoušků a na Rozvadově dali půlhodinku na kafe a hambáč v McDonaldu.

Pan řidič nám (hlavně klukům) pustil žánrový film Góól! a v 11 hodin jsme byli na místě. Protože zápas začínal až v 15:30, delegát nás trochu povodil po městě, podívali jsme se na norimberský hrad a prošli pěší zónu. Přeložení zápasu na neděli způsobilo i poměrně obtížné hledání otevřeného obchodu nebo hospody, kde bychom mohli něco zakousnout. Přeci jen neděle je v Německu sváteční den, všude zavřeno, lidi jdou tak maximálně do kostela (a na fotbal)…nakonec jsme s Davčou zapadli do Pizza Hut, objednali si pořádnou pizzu, abychom po chvíli zjistili, že máme asi za dvacet minut sedět v autobusu a vyrážet na stadion. Čili půlka pizzy šla do krabičky a my se rázným krokem vraceli na stanoviště – dorazili jsme poslední s asi 5 minutovým zpožděním. Nikdo si však nestěžoval a v klidu jsme vyrazili směr Grundig Arena. Světelné ukazatele fanoušky navádějí nejen k cíli, ale zároveň ukazujou, který že to zápas se vlastně hraje.

Na přivaděči k výstavišti, které je v sousedství stadionu, už celou akci řídila policie, která rozdělovala přijíždějící vozidla na patřičná parkoviště. Sektor hostů má i vlastní přidělenou parkovací zónu, tam jsme nakonec skončili i my s naším autobusem. Na příznivcích Eintrachtu bylo hned vidět, že to nejsou žádní pijáci radleru a já se modlil, aby David trefil jejich výhru.

Venku se znatelně okosilo. Nicméně delegát nás ujistil, že náš sektor je pod střechou a nemusíme teda řešit žádné deštníky nebo pláštěnky. Z parkoviště od výstaviště na stadion je to asi kilometr pěšky parkem, takže jsme houfem vyrazili. Asi po sto metrech chůze se strhlo řádné jarní krupobití, takže než jsme došli ke stadionu, byli jsme jak zmoklý slepice…do toho začalo pěkně fičet…Hlavou mi probleskla řada č.13 a hlavně manželka, které jsem ráno vynadal, že nás vybavila jak na polární expedici. David byl v pohodě, ale já bych snesl klidně dva svetry navíc…

Před stadionem jsme ještě nakoukli do fanshopu – týmovej dres za 100 éček není nic pro nás, a tak jsme se šli konečně usadit na naše místa. Na bráně zběžná „osahávací“ kontrola, vyčůrat, najít sektor 24…

Grundig Arena je pár let po rekonstrukci, je to moderní stadion s kapacitou 50.000 míst. Když jsme se posadili, bylo už skoro plno – nakonec dorazilo 40.000 diváků.

Fotbalový stadion 1. FC Norimberk

David si hned všimnul rozcvičujícího se Václava Kadlece, bohužel jen v teplákách, takže bylo jasné, že nebude kopat od začátku.

Vzápětí jsme zjistili, že sedíme přímo nad sektorem frankfurtských kotelníků, kteří ihned začali dávat najevo, že nepřijeli na turnaj v kuličkách – bubeníci do toho řezali jak jatý a za chvíli jsme neslyšeli vlastního slova. Zápas začal v bouřlivé atmosféře za chladného, téměř zimního počasí.

V domácím dresu z našich nastoupili Petrák s Pekhartem.

Začátek zápasu byl, upřímně řečeno, dost nudnej. Nebýt permanentní divácké kulisy, řekl bych, že sledujeme zápas okresní divize. Hlavně domácí měli potíže s rozehrávkou a působilo to jako soutěž, kdo kopne balón výš a dál. Taktika Pepika Hnátka - nakopávaný míče sklepáváme doprostřed – se jevila jako neúčinná a Pekhart se vepředu k ničemu nedostal. Hru brzdila řada faulů, hráči leželi na zemi tak často, jak pověstné závory u Spolany.

První šanci (asi po 15 minutách hry) měli domácí, Pekhart se po krkolomné rozehrávce dostal z levé strany do šestnáctky a z úhlu zkoušel obstřelit gólmana hostí. To se mu nepovedlo a trefil jen boční síť. Z jeho strany to byl poslední výrazný zápis do historie zápasu…

Hra pokračovala v neslaném nemastném tempu, s řadou nepřesností a faulů. Po jednom z nich šel ze hřiště Petrák, myslím, že dostal loktem do obličeje. V zápětí šli hosté do vedení, když se jim povedlo nacentrovat z pravé strany do šestnáctky a nabíhající Barnetta v klidu uklidil míč do sítě.

Pak se dlouho nedělo nic mimořádného a fotbal krajské úrovně pokračoval až do přestávky.

…Tu jsme vyplnili koupí sýrového preclíku bavorské velikosti a šli domrznout na tribunu zbytek zápasu.

Hosté z Frankfurtu se asi v kabině posilnili polévkou a párky, protože během pár minut druhého poločasu šli do vedení 3:0. Všechno podobné góly jako ten z první půle – centr zprava a střela nebo dorážka do odkryté branky. Obrana domácích hořela jak Bosákův věchýtek ve větru. Hosté byli šikovnější, lépe kombinovali a vypadalo to na jasné vítězství. Jenže domácí Norimberk to nezabalil a dočkal se i gólu, když po pár minutách tlaku Drmič převzal na levé straně míč, kličkou se uvolnil a křižnou střelou pod břevno nedal hostujícímu brankáři žádnou šanci. Stadion bouřil a domácí byli při chuti. Za chvíli už to bylo 2:3, když se výstavní falšovanou střelou zpoza šestnáctky k tyči blýskl Campana. A mohlo být i srovnáno, když se Drmič opět hezky protáhl do šestnáctky, kde se mu ovšem do cesty přimotal Pekhart, který si chtěl po dlouhé době kopnout do balonu…takže nic. Drmič jen bezmocně máchal rukama.

Hra už měla docela pěkné tempo a čtvrt hodinku před koncem šel na hřiště i Václav Kadlec v dresu Eintrachtu. A bylo to vydařené střídání. Hosté v útoku více drželi míč, Kadlec dobře rozehrával a z tlaku vyplynul i faul, který se mi z tribuny jevil jako penaltový, nicméně rozhodčí ho posunul před vápno. Podstatné ale bylo, že Pinola dostal červenou a Norimberk dohrával o deseti. No a to bylo něco pro čerstvého Kadlece, který se kličkou uvolnil na levém křídle, dostal se do šestnáctky a tvrdě pálil na branku. Brankář střelu pouze vyrazil k volnému Joseluovi, který pohodlně zavěsil do prázdné branky. 2:4. A aby si David pořádně zaječel, tak v nastavení se situace téměř opakovala, s tím rozdílem, že tentokrát Kadlec ve stejné pozici krásnou technickou střelou stanovil konečný výsledek na 2:5 pro Eintracht Frankfurt.

Kotel pod námi bouřil, ochozy se pomalu vyprazdňovaly, no a my se vydali na dlouhou cestu k autobusu a domů. Viděli jsme 7 gólů, to je slušná porce, takže nakonec přes nepovedený začátek zavládla plná spokojenost.

Na parkovišti ještě někdo mezi fanoušky Frankfurtu odpálil dýmovnici, ale to už byla jen epizoda, která nikterak nenarušila veskrze pozitivní zážitek z tohoto výletu.

Tipovačka dopadla mizerně, nikdo výsledek netrefil, ale i tak pan řidič vylosoval vítěze – staršího pána s pleší. Cenou byl nějaký dárkový balíček od cestovky, či co…

Cestou domů jsme zbouchli zbytek preclíku a pizzy, pan řidič nás oblažil několika díly Okresního přeboru, v deset večer jsme byli v Praze a v jedenáct jsem Davida zaháněl do pelechu. Z časáku Hattrick jsem mu vyndal plakát Ronalda, aby měl mustr, až se bude v koupelně načesávat.

Sportu zdar a fotbalu zvlášť!

Petr Pokorný