Tak, co se fotbalu týče, opravdu konec.

Posvětili jsme to rozlučkou na hale gymplu. A nemělo to chybu. Turnájek 3 družstev věkově namíchaných dětí doplněných družstvem maminek si to rozdala na život a na smrt, nakonec bez vítěze, protože o to dnes nešlo. K vidění to ale byly věci a musím přiznat, že mě ženy opět překvapily (jako po celý život).

Po nich se divákům představili tátové a trenéři. Atmosféra na palubovce zhoustla, úsměvy a plácání po ramenou skončilo. Nikdo nechtěl prohrát, nikdo nechtěl přiznat pár let navíc nebo dokonce nějaký kilo nahoru. Diváci se změnili v kritiky a když Ti tam sedí manželka nebo syn, tak přece nemůžeš chybovat. Vítěz měl nakonec žolíka v podobě P. Labounka nejst. Šel na plac, pomohl otočit skóre a rozjel závěrečný drtivý tlak, se kterým si už soupeř neporadil. Těším se, až budu po sedmdesátce taky takhle běhat.
Poslední týden tohoto roku přepustí fotbal svoje místo jiným aktivitám. Vánoce jsou jednou do roka a ať fandíte Ježíškovi nebo Santovi, či Vás navštíví děda Mráz, přeju Vám všem ve dnech provoněných purpurou a s pokorou a klidem v srdci příjemné prožití svátečných dnů, bohatou nadílku a rozzářené dětské oči. Standa Míšek