Po několika letech u žákovských
týmů a trénování B mužstva Neratovic - Byškovic jsem přešel k B
týmů Libiše. Věděl jsem, že B mužstvo hrálo v posledních letech
pouze o záchranu, ale zápas s tehdy ještě mým týmem Neratovic -
Byškovic mě přesvědčil, že hráči Libiše mají navíc. Za cíl jsem si
dal hrát s týmem tak, abychom nemuseli stejně jako v předešlých
letech hrát o záchranu. A jak to dopadlo?
Tréninky jsme spojili s
dorostem, a tak jsme byli na hráče vlastně tři trenéři: já, Blahoš
a Pazdy. Příprava probíhala pouze v domácím prostředí, ale celkem
za velké účasti. Na tréninku bylo někdy i přes 20 hráčů, a to se dá
něco dělat. Hráči se snažili vše dělat s nasazením a nabranou
fyzičku využívali po celý podzim. Mužstvo bylo posíleno o Libora
Tichotu ml. a Davida Nguyena. Našim cílem bylo získat za podzim 15
až 18 bodů. První zápas nás čekal na hřišti velikého favorita
soutěže FK Kralupy. Zde kluci splnili do puntíku taktické
pokyny, vygumovali Mullera a Tarbaje a z rychlých protiútoků dali 3
branky a získali nečekané tři body. Tento zápas nás nakopl tak, že
cílených 18 bodů jsme měli po 6ti zápasech. Je fakt, že občas při
nás stálo štěstí, ale to přeje připraveným, a to my byli. Nejvíce
jsme ho měli v zápase ve Velkém Borku, kde domácí přiváděl k
šilenství svými zákroky Viktor Kaul v naší brance. Dle mého názoru
to byl jediný zápas v celé sezóně, kdy nás soupeř jasně přehrával.
Ve druhé polovině podzimu jsme pak již nějaké body ztratili.
Nejvíce mě mrzí prohra v Liběchově, kde kdybychom hráli dodnes, tak
branku stejně nedáme, a pak poslední dva zápasy doma, které
skončily vždy bez branek. To již nebyly tak dobré terény a my
nebyli schopni již tak dobře kombinovat a hlavně střílet branky.
Ale konečných 27 bodů po podzimu nám slibovalo klidné jaro a
možnost dát příležitost mladým. Samozřejmě jsme chtěli co nejdéle
držet krok s vedoucími Kralupy.
V zimě proběhlo náročné
soustředění ve Stráži pod Ralskem a příprava probíhala i na domácí
umělce a na zimní lize na Mělníku, kde jsme skončili třetí. I zimní
příprava tak proběhla, jak měla, ale občas zadrhávala docházka.
Hned první zápas jara jsme měli svést s FK Kralupy, ale počasí bylo
proti a zápas byl přeložen na 8. května. Nám se dařilo držet krok s
Kralupy až do zápasu ve Vojkovicích. Tam jsme měli tak hrozný vstup
do zápasu, jaký jsem s týmem nezažil. Nakonec jsme se z toho
dostali a ke konci poločasu šli do vedení. Na začátku druhého
poločasu došlo ke zranění domácího hráče a domácím se již dál hrát
nechtělo, my na to přistoupili, a to nás stálo zbytek sezóny.
Dopustili jsme se velké chyby, jejíž řešení nás rozhodilo a zbytek
jara už nestálo za nic. Navíc nás začala provázet různá zranění,
syn odjel na měsíc do Austrálie, a tak jsme hráli pokaždé v jiné
sestavě. Plnili jsme alespoň to, že dáme šanci mladým. Na hřiště se
tak dostali i 16 a 17 letí hráči. I přes to, že jsme již tak
nebodovali, žádný z týmů nás nepřehrával, ale my začali dělat
školácké chyby, které nás ty body stály. K tomu, že naše obranná
hra nebyla v pořádku, hovoří fakt, že do zápasu ve Vojkovicích jsme
za celou sezónu obdrželi 9 branek a ve zbytku sezóny 21. I tak jsme
ale měli nejlepší obranu v soutěži. Ještě horší to bylo s dáváním
branek. Neuměli jsme proměnit ani tutovky ze vzdálenosti malého
vápna. S počtem vstřelených branek jsme se mohli rovnat s týmy z
dolní části tabulky, a tak souhra všech těchto faktů nás stála
ještě lepší umístění. Ale kdo čekal, že budeme třetí ? A to ještě
tři minuty nás dělily od druhého místa, protože kdybychom udrželi
vítězství v Nelahozevsi, tak jsme mohli být na druhém místě,
protože Veltrusům budou tři body odečteny.
V celkovém hodnocení jsem tudíž
na velkých rozpacích, protože to mohlo být nakonec ještě lepší.
Ovšem cíl hrát klidný střed tabulky byl splněn, dát šanci mladým
byl splněn a konečné třetí místo je nad limit. Takže sezóna
byla určitě úspěšná a všem hráčům a trenérům chci poděkovat za
práci během celého roku. V příští sezóně bude těžké navázat na tu
skončenou, ale doufám, že všichni uděláme vše, aby tomu tak opět
bylo. Spíše musíme udělat ještě více, protože tato sezóna bude
podle mě ještě náročnější a vyrovnanější. Již nyní vím o třech
týmech, kteří si dělají ambice na postup a sestoupit nebude chtít
nikdo. Věřím, že naše obrana se vrátí opět do pohody, Šerymu,
Žakymu a Nguyenovi se budou vyhýbat zranění, a že konečně někdo
začne střílet branky. Ještě jednou chci poděkovat všem hráčům,
kteří za B tým nastoupili, a to jak z dorostu, tak i z A
mužstva a Blahošovi s Martinem za spolupráci.
Zbytek si probereme na začátku
přípravy, která začíná v pátek 26.7. v 19,00 fotbálkem. Celý plán
přípravy bude na jiném místě. Trenér Libor
Tichota
