Hodnocení výjezdu do
zahraničí trenérem
V pátek dne 17.
5. 2013 jsme brzy ráno vyjížděli na dlouho připravovaný zájezd do
Rakouska, kde jsme se přihlásili na turnaj v Salzburku.
K cestování byl
přistaven pěkný a celkem pohodlný autobus. Cesta probíhala bez
komplikací a my mohli obhlížet krásy přírody jižních Čech a později
Rakouska. Již během cesty probíhala taktická příprava na zápasy
sledováním seriálu Okresní přebor.
Do centra
turnaje jsme se dostavili kolem 15,00 a v místě konání turnaje jsme
dostali instrukce k ubytování, stravování a k samotnému turnaji.
Potud zatím vše úplně v pořádku, a to díky i pánovi, který nám byl
přidělen a pocházel z Čech. Dokonce s námi zajel i do školy, kde
jsme měli být ubytováni. Zde přichází první rozčarování, jelikož
jsme ubytováni ve třídě, která nemá samostatný vchod a musíme tudíž
chodit přes jinou třídu, kde budou ubytováni další Češi. Hlavně
místnost pro našich 37 lidí se nám zdála malá, a tak začal boj s
místními pořadateli o lepší místnost. Bohužel marný. Tak jsme si
poradili sami. Vystěhovali jsme z místnosti přebytečný nábytek
a nakonec vzniklo celkem slušné základní hnízdo našeho
pobytu.
Po ubytování
jsme se vydali na místní dominantu, kterou je hrad tyčící se vysoko
nad městem. Po velice náročné cestě se nám podařilo dostat se
na hrad. Bylo již ale dost pozdě, tak jsme si stačili
prohlédnout pouze vnější prostory a vychutnat pohledy na Salzburk z
této výšky. Nádhera. Abychom stihli večeři, cestu dolů jsme
urychlili jízdou lanovkou. Dole pod hradem jsme stačili nakoupit
suvenýry a pozdravy pro své milé a rychlou chůzí jsme se vydali na
večeři podél řeky Salzach. K večeři jsme měli hranolky s klobáskou
a jablko a šli jsme spokojeni do našeho hnízda. Usínání nám chvíli
trvalo, ale nakonec nastalo hrobové ticho přerušované občasným
"řezáním dřeva".
V sobotu byl
budíček 6,45, jelikož již v 8,30 začínalo slavnostní zahájení
turnaje a před tím jsme se museli ještě nasnídat. Housky, salámy,
sýr, džem, nutela a nejméně 5 různých nápojů. Vše OK. Zahájení
probíhalo nástupem jednotlivých týmů po státech na hrací plochu,
při kterém byla hrána hymna daného státu. My jsme nastupovali jako
první tým za ČR s vlajkonoši Pepou Lerchem a Ondrou
Havlíkem.
Od 10,00 začíná
turnaj pro starší žáky zápasem s domácímí. Zde hráči poznali, že
rozhodně nepatří mezi oblíbence rozhodčích a jasně dostali najevo,
kdo domácí je. Bez losování dostali příkazem, že budou hrát proti
sluníčku a rozehrávat budou rovněž domácí. Průběhy zápasů jsou
popsány jinde. I přes nepřízeň rozhodčího jsme byli v prvním zápase
horší a vyjukaní. Nevěděli jsme, co máme hrát a většinou přihlíželi
dobré kombinaci domácích. Druhý zápas, který jsme nedohráli, již
byl z naší strany bojovnější a zasloužený bod byl nadosah. Po
zápase jsme podali stížnost na rozhodčího a ten nebyl již na naše
zápasy nominován, což se později ukázalo velice
rozhodující.
Poslední dva
zápasy již byly hrány podle našich not. Trochu jsem přeházel
sestavu a hlavně Tláskal v útoku a Kulda na stopéru našli
na nových postech svou formu a stali se velkými oporami našeho
týmu. Ale nejenom oni, ale všichni ostatní se podíleli na úspěšném
postupu mezi nejlepších 5 celků.
Mladší začali
svůj zápasový maratón později, ale i oni dostali za vyučenou. Hned
na úvod dostali pozdějšího finalistu turnaje a po dvou rychlých
brankách se rozložili a dostali další tři branky. Od té doby jsme
začali chodit za "šípkový keř", jak napsal pan Havlík a hlavně
pomohlo máčení hlav v řece Salzach. Další dva zápasy s čekými
týmy přinesly celkem 4 body a dobrou výchozí pozici do nedělních
zápasů.
Po zápasech
jsme se rychle ve sportovním areálu navečeřeli (bramborový salát s
řízkem) a šli se rychle upravit na večerní navštěvu místního
festivalu na výstavišti. Zde hráči nejen atrakce obdivovali, ale
některé i vyzkoušeli. I samotné trenérské vedení se vydalo na ruské
kolo a obdivovalo Salzburk z velké výšky. Nádhera. Důležité:
nezvraceli jsme. Všichni hráči se dostavili na předem určený sraz
před výstavištěm v přesný čas a mohli jsme se vydat opět do hnízda
a připravit se na závěrečný den.
Ráno budíček a
rychlé balení všeho, protože v 8,00 přijede autobus a my již naše
hnízdo opustíme navždy. Vše se podařilo a autobusem jsme se rychle
přepravili do sportovního areálu. Nutno podotknout, že během pobytu
hráči nic nerozbili a byla nám tudíž bez problémů vrácena finanční
záloha, kterou jsme museli před ubytováním složit. Od starších jsme
již neočekávali nějaké body, protože mužstva ve finálové skupině
byla velice kvalitní a hlavně jejich hráči proti našim dost
vyspělí. I tak naši překvapili a získali 4 body, což nás dostalo na
konečné 4. místo, což jsme vůbec nečekali. Z nedělních zápasů nutno
vyzdvihnout dalekonosnou střelu Lechermayera, která skončila
brankou, obranný zákrok Kletečky, od kterého vyspělejší soupeř
odletěl jak papír, výkony dvojčat Marvanových, ale i všech
ostatních. Řada z nich dohrávala turnaj se zraněními a bolestmi,
ale nikdy nic nevzdali a statečně dohráli turnaj až do
konce.
Z mladších
stojí za zmínku naše jediná modrá karta, který znamená vyloučení na
5 minut, našeho téměř nejměkčího hráče s drsným jménem Hrubý.
Oporami samozřejmě byli Buzek a Balvín, ale všichni ostatní
bojovali s kluky s knírkem velice statečně. Bylo vidět, že nám
schází zkušenosti, jsme zbrklí, ale vše umíme nahradit bojovností,
a za to patří klukům velký obdiv a pochvala. Může nás mrzet
bramborová medaile, ale zde byli mužstva před námi z vyšších
soutěží a první dva zcela někde jinde než my.
Cesta zpět
probíhala již poklidně a všichni jsme byli spokojeni umístěním a
nakonec i celkovým dojmem z tohoto zájezdu. Hlavně, že se nic
nikomu nestalo a všichni jsme se vrátili zdrávi. Poslední perličkou
byla nutná zastávka těsně před Prahou pro střevní problémy Pepy
Lercha, ale i ty dopadly dobře.
Chci poděkovat
všem účastníkům zájezdu za pomoc během pobytu. Se Susovými jsme se
dostali na hrad, rodina Hrubých vše zdokumentovala, rodina
Vetešníkova pomáhala při trenérské činnosti, bez Buzkových společně
s panem řidičem bychom nevyjeli a neodjeli zpět a zdravotnice
paní Chládková pravidelně kontrolovala zdravý režim hráčů a
doplňovala ztracenou energii banány. Jen se nám na víc pokusila
vyjednat zápas za deset deset, ale ten jsme již odmítli hrát.
Největší dík patří panu Havlíkovi, který měl největší zásluhu na
zorganizování tohoto zájezdu a jeho hladký průběh. Bil se stejně
jako hráči a byl po zásluze odměněn též medailemi. Chci poděkovat
všem ostatním, kteří nám pomohli se tohoto turnaje zúčastnit: OÚ
Libiš, vedení Sokola Libiš s panem Vávrou, dále paní Lerchové,
Šulcové, panu Buzkovi, a dalším sponzorům, které zajistil pan
Havlík. Děkuji také za pomoc svému synovi Lukášovi. Omlouvám se,
jestli jsem na někoho zapomněl, ale i tomu patří určitě dík.
Všichni musíme mít radost, že Vaše pomoc nebyla zbytečná a kluci
mohli reprezentovat nejen Libiš, ale vlastně i ČR. No a
výsledek hovoří za vše. Nádhera, paráda. Ještě jednou dík všem
klukům, kteří vybojovali tak krásné umístění. Trenér Libor
Tichota
