V sobotu 24.11. 2012 jsme sehráli poslední domácí mistrovské utkání, ale kvůli terénu tentokrát na hřišti Na Špičajdě. Zde není hrací plocha tak zničená a na naší hře to bylo hned znát. Ale i tentokrát se začátek zápasu neobešel bez problému. Někteří hráči nedávali v pátek při tréninku pozor a dostavili se až v průběhu zápasu. Ani Aleš Mráz, který jako tradičně měl poruchu na autě a musel spravovat, nedal o sobě vědět, a tak jsme hráli chvíli bez předstopéra. Aby jsme hráče na poslední zápas inspirovali, tak jsme vyhlásili nejlepšího hráče a střelce podzimu. Střelcem se stal Šery a hráčem Žaky. Šery obdržel zlatý míč, který ihned dal správci stadionu do trezoru, neboť se bál, že mu jej závistivci budou chtít ukrást. Žaky obdržel červenobílou kopačku a jako by to tušil, přišel i on oblečen v červenobílém (tajně fandí Slavii). Hlavně Šery měl z trofeje velkou radost a hned  od úvodních minut ho bylo plné hřiště. Byl k neudržení a občas musel vyběhnout ze hřiště inhalovat, jelikož má silné astma. Na rozdíl od posledních zápasů měla hra rychlý spád a hladký průběh. Jen pan správce nám zapomněl koupit masážní bublinky s křídly, ale náhradníci ihned situaci vyřešili. Oběhli hráče na place, vybrali od nich drobné a vyjeli chybějící věci dokoupit. Po občerstvení jsme opravdu dostali křídla a hlavně Šery byl k neudržení. A když během hry hráči vytáhli libišskou hymnu, bylo rozhodnuto. Bohužel v tom největším tlaku jsem byl odvolán z rodinných důvodů a zbytek zápasu jsem neviděl. Ale věřím, že hráči pod vedením vyborně hrajícího Šeryho a poprvé nastoupivšího Pazdyho, zápas zvládli i beze mě. Na hřišti byl zkušený trenér Urbanec, který určitě nedovolil nějakou šlamastyku. Všem hráčům chci poděkovat nejen za dnešní výkon, ale i za celý podzim. Musíme ale na sobě ještě více pracovat, abychom nebyli stále kritizovány některými členy výboru a některými fanoušky. Trenér Libor Tichota