V Milovicích jsme vyhráli dvě bitvy, ale válku jsme prohráli a ještě diváky pobavili některými zákroky. V Milovicích nás čekalo sněhem zaváté hřiště, ale nám se nechtělo se sem vracet, zvláště když lepší terén už nemusí být. Domácím se hrát nechtělo, ale nakonec rozhodčí rozhodl, že hřiště je hratelné. Díky rodičům domácích hráčů, kteří museli košťaty a lopatami odkrýt čáry, jsme mohli zápas odehrát. Naše komické vystoupení snad ani nemá komentáře. Domácí,kteří za celý podzim získali pouze bod, nám ukázali fotbalovou lekci a zaslouženě se dočkali prvního vítězství. Náš přístup k zápasu byl otřesný, ale i přes to jsme vedli 1 : 0. Domácí byli po celý zápas lepší a hlavně na těžkém terénu bojovali jeden za druhého a do hry dali i srdce. V posledních 10 minutách nám vstřelili 2 branky a rozhodli o spravedlivém výsledku. Z naší strany stojí za zmínku některé fotbalové prvky. Na pokyn kopněte míč i bodlem, ale hlavně do strany, jsme míče stále kopali do středu hřiště a nejdále 5 metrů. Na pokyn musíte běhat a bojovat, reagovala většina hráčů tak malým pohybem, že jim byla zima. Na pokyn jednomu hráči, aby stále nežral tu samou kličku hráči a nepadal, tak při prvním souboji ji opět sežral a udělal ještě lepší pád než ty před tím. Velice často jsme byli na sněhu rychlejší než míč, a tak jsme kopali do prázdna. No a na závěr perlička. Obranný zákrok našeho nejmenovaného hráče, který se po ztrátě míče vrhl celým tělem po hráči a skončil v louži. A aby toho nebylo ještě málo, tak samý hráč srazil u branky svého spoluhráče a místo, aby odkopl míč do bezpečí, tak šel spoluhráče zvednout. No prostě zahráli jsme divákům z Milovic takovou komedii, že se již těší na odvetu v Libiši. Doufám, že na konci května nebude u nás sníh. Nejsmutnější bylo, když se někteří naši hráči na sníh vymlouvali a ještě tvrdili, že domácí jsou na to zvyklí, a že na sněhu určitě trénují. Trenér Libor Tichota