25.3. Nedělní přátelák pro 2006ky
se moc nepovedl, neboť Kostelec přijel pouze s 3 klukama a jednou
dopravní značkou, která po zásahu balonem odstoupila, a tak je v
brance zachraňoval Havrda a všichni jsme čekali, jestli mu nedá
góla mladší sestra. Zatím se tak nestalo, ale talentem nás Simča
překvapila. Poté se utkaly mezi sebou 2005ky ve dvou vyrovnaných
čtyřkách. Hezký počasí a řízný fotbálek v nedělním poledni to
vždycky potěší. Výsledky nejsou zajímavý - účast a nasazení to
beru.
28.3. - středa - měl jsem ji v
sobě ještě dlouho ve čtvrtek. Vždycky, když slíbím rodině, že
přijdu brzy a půjdeme do kina nebo na procházku do parku, tak mě
někdo ukecá a já - člověk povahy laskavé k bližnímu svému - z
obavy o jeho bezpečí, zůstavu v hospodě na koště a 2 dny si pak
lížu rány a poslouchám doma jízlivé poznámky. No a právě středa
tomu byla předurčena. Někdo to nazval loučení s halovou sezónou a
sešlo se nás, jako kdyby bylo na Sokole něco zadarmo. Maminky se
nejdříve utkaly postupně se všema ročníkama přípravek a hrálo se
jak o život. Nutno dodat, že některé maminky nás velmi překvapily
fotbalovým umem, jiné už jenom slušivým rozlišovákem, ale všichni
jsme se bavili a o to šlo. Bohužel na výměnu dresů po zápase
nedošlo a tak jsem foťák zase uložil. Následně se hrál původně
přátelský srandamač mezi trenéry a tatínky, ale kdo přišel později,
tak myslel, že se hraje rozhodující zápas o postup ze 4. třídy.
Některé zákroky a dohrávky zejména p.Trédla volaly po odpískání a
možná i žluté kartě, ale rozhodčí, který dodnes pískal pouze zápasy
vodního póla a na fotbale byl poprvé, hru pouštěl odvážně dál.
Výsledek není důležitý, pouze jsme poopravili Couberténovo, že není
důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Tak tady bylo jediné důležité
zvítězit a ještě soupeři trošku nakopat. No, kdyby tohle Piere
viděl, tak asi nikdy olympijské hry nezaložil. No a pak už to není
zajímavé - vypil jsem v hrozný zimě spoustu teplýho piva, panáky do
mě padaly jak před popravou. Seděl jsem tam nevím s kým, přišel
jsem domů nevím jak, a už vůbec nevím v kolik. Všem Vám děkuju za
účast (bylo to fantastický) a na příští loučení s čímkoliv si
sežeňte jinýho vola. Standa Míšek