Tak se nám v sobotu podařil turnaj jako už dlouho nepamatuju ( i když při mém věku to je možný). V Dobřichovicích jsme s 2005 postavili opět dvě družstva, a protože nás nemoci hráčů zaskočily, tak jsme hráli prakticky se stejným kádrem za drustvo Libiše A i B (to skončilo z 8 účastníků na 6 místě) vlastně ob zápas celý turnaj. Postup z druhého místa ze skupiny už byl o prsa Jarmily Kratochvílové ( pro mladší ročníky vyberu po úterním tréninku jiný současný příklad). O jeden jediný vstřelený gol jsme šli do semifinále proti vítězům skupiny "A". Nervák až do konce - výborný výkon golmana nás dostal až do penaltového rozstřelu. Kluci všechny proměnili a golman tu potřebnou chytil. Finále - to už jsme byli s Mílou Franzem bez hlasu, bez vlasů a bez nervů (těch byl plný kýbl). 13 vteřin před koncem zápasu soupeř vyrovnal na 3:3. Kardiaci a slabší povahy sháněli lékařskou pomoc a tak neviděli finálový rozstřel. Štefan Chromiak, Maty Zán a nakonec 2006ka Fanda Loš proměnili a v Dobřichovicích vybuchla sopka. Celý mančaft - Jan Brda, Fanda Loš, Štefan Chromiak, Naty Šťastná, Matěj Korbel, Míša Málek, David Pokorný, skvělý brankář Vojta Rendl a náš nejlepší střelec Maty Zán (vyhodnocen jako nejlepší hráč turnaje) zaslouží ohromnou pochvalu za odvedený výkon za fyzické nasazení (v 5ti hodinovém turnaji odehráli 9 zápasů po 13 minutách tj.117 minut hry a třeba golman to uhrál bez střídání s plnou soustředěností - v 6ti letech skoro neuvěřitelný). Poděkovat jim chci i za sebe a Mílu Franze, protože ta nefalšovaná radost dětí je naše odměna. Standa Míšek

Foto z turnaje