Na našem společně prvním halovém
turnaji v sezóně 2011/2012, který pořádal rakovnický fotbalový klub
v TJTZ, se naši mladší žáci po dobrém výkonu umístili na
pátem místě. Vzhledem k tomu, že turnaj byl pro ročník 1999,
což ostatní týmy povětšinou dodržely, nás těší, že jsme se tam
neztratili, a i s převahou ročníků 2000 v našem mužstvu jsme
zanechali dobrý dojem a jsme zváni na turnaje další.
Výsledky:
TJ Sokol Libiš - SK Rakovník
0:4
Hned na úvod jsme obdrželi
nejtěžšího soupeře, který na turnaji byl a který jej bez ztráty
bodu vyhrál, SK Rakovník, účastníka České ligy mladších žáků. Zápas
se odehrál ve vysokém tempu, pro kluky to bylo spíš zápas
seznamovací, a to především s mantinely za bránami, které posílaly
míč neustále do hry. Obdržené góly byly spíš hloupé, soupeř ale
zvítězil zaslouženě, ikdyž po zápase moc radosti
neprojevoval.
TJ Sokol Libiš - FK Rakovník
4:0
Druhé utkání s rakovnickými
juniorkami bylo radostnější, ve stejné sestavě jako při prvním
zápase se kluci namotivovali, nepouštěli děvčata ke své bráně a
připsali si tři body. Byl to určitě krásný zápas, kluci si svou
někdy až příliš vstřícnou hrou sami říkali o souboje jeden na jednu
u všude jsoucích mantinelů, ale naštěstí zvítězil fotbal. Soupeřky
musíme pochválit, jak hezky hrály, když víme dle jejich webových
stránek, že nehrají žádnou soutěž, protože nemají podobný
dívčí tým ve svém okolí. Budeme se je snažit pozvat na jarní sezónu
k nám k přátelským zápasům.
Roztoky - TJ Sokol Libiš
7:2
Namlsani vítězstvím jsme okusili
strmý pád dolů a hořkost porážky od týmu hrající okresní soutěž
jako my. A to stačilo málo, aby jsme uspěli. Hrát fotbal a bojovat.
Bohužel, jak jsme předpokládali, byl to rozhodující boj o třetí
místo. Pár pěkných individuálních akcí nemohlo zvrátit vysokou
porážku, soupeř nás dokonale zaskočil dobrou poziční hrou. Utkání
začalo smolně už prvním gólem, který jsme si vstřelili sami. Soupeř
na to spustil gólovou kanonádu, dokonale využil mantinely,
vyhrával téměř všechny souboje jeden na jednoho a zaslouženě
zvítězil.
TJ Sokol Libiš - Tatran Rakovník
0:1
Bouřka v kabině, redukce v
sestavě, prohození formací a maximální nasazení hráčů, to
vše přineslo jeden z nejlepších zápasů na tomto turnaji proti
účastníkovi krajské soutěže. Partie byla vyrovnaná od začátku až
dokonce, měli jsme obrovské množství šancí, obrana výborná dozadu i
dopředu, škoda jediného gólu po jediné chybě. Opravdu, remíza by
byla spravedlivější.
TJ Sokol Libiš - Kněževes
3:0
Naštěstí jsme opět proti okresnímu
mužstvu neselhali, ikdyž jsme se vrátili do původních formací,
aby si zahráli všichni kluci. Byl to z naší strany spíš fotbal, než
hon za góly, za co je potřeba kluky pochválit. Kněževes byla
povolána na turnaj na poslední chvíli, jelikož se nečekaně z
turnaje odhlásil silný tým Králova Dvora.
Chomutov - TJ Sokol Libiš
1:1
Bitva, jinak se tento zápas
označit nedá. Opět proti krajskému týmu, opět nádherný fotbal,
navíc odměněn remízou. Ikdyž, všichni, co jsme zápas viděli, víme,
že byli kluci tříbodoví. Věděli, že teoreticky by vítězstvím ještě
sahali po bronzové medaili, a to byl jeden z motivačních
faktorů. Samozřejmě, i z těchto důvodů došlo k redukci v sestavě a
úpravě formací. Ikdyž nám byl soupeř blízký, pořadatelé nás
společně dali (cca 20 dětí) do kabinky 3x5m, nenechali jsme se tím
otrávit a jednoznačně jsme chtěli soupeře porazit. Tento zápas
společně se zápasem s Tatranem patřil k nejlepším utkáním turnaje,
možná byly vůbec nejlepší, a je skvělé, že jsme u toho byli
právě my. Závěr utkání byl zdrcující, klasický infarkťák, kdy své
slabiny odkryl i místní rozhodčí a nenechal nás kopnout penaltu v
závěrečných sekundách hry po ostrém zákroku na jednoho z našich
nejlepších hráčů.
Ovšem to vše se vstřebá a v
hlavách nám zůstane zase jen ten fotbal. Výkon se dá ohodnotit
kladně, konečné páté místo sice nenadchlo, ale jen kvůli umístění
jsme sem nejeli. Turnaj přinesl spoustu krásných chvil i chvil méně
pěkných, ale spokojenost je velká. Byli jsme týmem, který přivezl z
největší dálky nejvíce hráčů, za co je potřeba poděkovat všem
rodičům, byli jste naše podpora i v zápasech a bylo Vás tam nejvíce
ze všech klubů. Pro hráče to strašně moc znamená, protože jste při
nich nejen, když válí, ale i když ta forma či štěstí zrovna čeká
někdy za dveřmi. Měli jsme věkově i výkonnostně
nejrozmanitějsí kádr a nikdy předtím jsme takhle v hale
nehráli. Pravda, hala není náš fotbalový cíl, ale pro zpestření
sezóny a občasné vyzkoušení si těsných osobních soubojů, je
výborná. Dokázali jsme sehrát pěkná utkání z krajskými týmy, umíme
soupeře porazit, umíme jej však i podcenit. Pro náš fotbalový růst
je toto vše nepostradatelné.
Děkuji ještě jednou všem,
trenérovi za jeho trpělivost zvlášť, a těším se na druhý
halový turnaj na Mělníce. Ivo Havlík
